KZM Přibyslav úvodní foto

O nás

Kursfürstův dům - sídlo KZM PřibyslavKursfürstův dům - sídlo KZM Přibyslav

Tento měšťanský dům patřil do staré středověké zástavby města. Čím byli nebo čím se zabývali jeho původní majitelé s určitostí nevíme. Můžeme předpokládat, že se zcela nebo z převážné časti živili zemědělstvím. I když není vyloučeno, že to mohlo být některé z řemesel, které přispívalo k obživě obyvatel tohoto domu. 

Jedna z prvních zmínek o tomto objektu pochází z roku 1654 a ještě z roku 1675, kdy  dům patřil Tomáši Bělskému – řezníkovi,  který vlastnil 10 strychů polí ( asi 2,8 ha ). V průběhu třicetileté války zůstala pole „pustá“ – neobdělávaná. Majitel se živil povětšinou jako nádeník. V roce 1713 vlastnil dům Jakub Varhá-nek, který se věnoval pouze hospodaření na svých 44 strychách polí ( asi 12,6 ha ). V roce 1776 je uváděn jako majitel tohoto domu bohatý měšťan, jirchář Václav Ráček, který měl pronajato 53 strychů polí ( 15,2 ha ) od pohledského kláštera v prostoru nynější osady Dvorek. V roce 1850 je jako majitel uváděn František Smejkal – železník (pravděpodobně dnes železářství). Později zde bydlel Fran-tišek Alois Smejkal – krupař (rok 1864). Dalším majitelem téhož příjmení, jmé-nem Jindřich, byl bohatým měšťanem a obchodníkem. Na nějaký čas se stal i při-byslavským starostou. Byl vlastníkem nejen tohoto domu, ale i 75 mír polí (tj. 14,3 ha). Jméno Kurfürst se v Přibyslavi objevilo v roce 1888, kdy na zdejší školu nastoupil jako učitel Jan Kurfürst. V roce 1901 se stává majitelem již zmíněného domu. Třebaže se později odstěhoval do nedalekého Krucemburku, dům zůstal i nadále v jeho majetku. V areálu domu a prostorného dvora mělo mezi dvěma vál-kami více živnostníků své provozovny. – v roce 1919 zde měla Barbora Ma-cháčková „Nákup a prodej tuků“, kolem roku 1928 Jan Kell provozovnu na výrobu textilií, Marie Smejkalová „Výrobu umělých květin“, v roce 1946 zde sídlil i povozník Václav Zábrana. V roce 1996 se do tohoto zrekonstruovaného objektu přestěhovala městská knihovna a v létě roku 2005 se sem ze Starého špitálu stěhuje  i městské muzeum a informační centrum.

Městská knihovna

Její kořeny sahají již do 19. století, kdy vznikaly první spolkové knihovny, které se staly, v mnoha případech, základem dnešních veřejných knihoven.

Její historické počátky lze vidět i ve snahách přibyslavského kupce Augustina Bedřicha Čepla – přibyslavského purkmistra a osobního přítele Karla Havlíčka Borovského. V 50. letech 19. století se stal obchod A. B. Čepla první veřejnou knihovnou a čítárnou ve městě ( dům čp. 6 ) „Čeplova knihovna“ byla po jeho smrti v roce 1891 prodána a stala se součástí knihovny muzea království českého.

Na tradici A.B.Čepla navázal Čtenářsko-zpěvácký spolek Beseda, který byl po dlouhou dobu střediskem společenského a kulturního života Přibyslavi. Pro členy spolku byla v  80. letech 19. stol. založena knihovna. V roce 1894 byla založena „Dělnická beseda pro obojí pohlaví pro Přibyslav a okolí“,která měla též svoji knihovnu. Základem se stalo 70 svazků knih, které daroval přibyslavský rodák, knihkupec a nakladatel Jan Otto. Proto také nesla jeho jméno „Otto“.

 Další knihovnou, která měla vliv na vytvoření městské knihovny, byla knihovna a čítárna vzdělávacího odboru „Společenstva různých živností“, - rok 1912. Největší a nejvýznamnější knihovna „Havlíček“, která patřila Tělocvičné jednotě Sokol a  zahájila svou činnost již v roce 1893.

Městský úřad uvolnil pro potřeby knihovny předsíň městské úřadovny, kde byla také 4. září 1896 slavnostně otevřena první veřejná knihovna v Přibyslavi. Knihovní fond tvořilo 400 svazků a bylo zaregistrováno 510 výpůjček. Během deseti let knihovní fond vzrostl pětkrát a počet výpůjček vzrostl více než devětkrát. Prvními knihovníky se stali pánové František Vrtiš a Antonín Hutař. V roce 1900 byla knihovna přemístěna do budovy staré školy. Správou i provozem knihovny byly pověřováni členové Sokola, kteří zajišťovali nákup a zpracování knih.

Zvláštní kapitolou v dějinách veřejné knihovny je provozování tzv. kočov-ných knihoven. První zmínka pochází z roku 1902. Knihovní fond byl nabídnut obcím, jejichž občané nemohli využívat služeb veřejné knihovny v Přibyslavi. Prv-ním uživatelem tzv.kočovné knihovny se stala obec Sázava v březnu roku 1902.

V roce 1920 došlo k dohodě mezi Sokolem a městským úřadem o další činnosti veřejné knihovny. Sokol nabídl městu předání veřejné knihovny za pořizovací cenu 12 000 K. V témže roce byl podepsán „Protokol o odevzdání veřejné knihovny“ a knihovní fond převzalo město.

V lednu roku 1921 schválila městská rada „Vyhlášku o zřízení veřejné městské knihovny a veřejné čítárny“ a knihovna se opět přestěhoval do prostorů přibyslavské radnice, bylo otevřeno jednou týdně na tři hodiny. Knihovníkem byl tehdy jmenován Jaroslav Kohout, pozdější ředitel městské spořitelny. Tuto funkci zastával do počátku druhé světové války.

Nejucelenější zprávu o stavu městské knihovny v první polovině 20. století lze nalézt ve „Zprávě krajského referenta veřejné osvětové služby v Jindřichově Hradci“, kterou knihovnická rada obdržela dne 4. června 1940. Zpráva konsta-tovala, že knihovnická technika a vybavenost knihovny je na velice nízké úrovni ve srovnání s ostatními stejně velkými knihovnami v kraji, a že je nutné v této záleži-tosti zjednat rychlou nápravu. Písemné záznamy o další činnosti a rozvoji Knihovny v Přibyslavi až - do roku 1960 zatím nebyly nalezeny. Po druhé světové válce patřila knihovna do obvodu působnosti Okresní lidové knihovny Žďár nad Sázavou, v roce 1960 přešla do obvodu Okresní knihovny v Havlíčkově Brodě, v jejímž archivu lze některé skutečnosti dohledat. V této době byl knihovníkem školník zdejší školy Jan Štohanzl. V roce 1973 byla jmenována první profesionální knihovnicí paní Ladislava Pospíchalová. Knihovna byla čtenářům přístupná 3 dny v týdnu. Ve stejném roce se začalo tvořit i kooperační sdružení dvanácti neprofe-sionálních místních lidových knihoven  blízkých obcí. Městská knihovna tak navá-zala na tradici kočovných knihoven. V roce 1974 byla knihovna přestěhována do nových prostor – dům na náměstí čp. 5. V roce 1993 se musela knihovna přestěhovat do domu čp., 24 (u Fialů), ale ještě v témže roce rozhodlo zastupitelstvo města o rekonstrukci Kurfürstova domu. Tam se v roce 1996 městská knihovna přestěhovala.

Městské muzeum a informační centrum

Myšlenka založit ve městě muzeum vznikla koncem 19. století. Podnět k tomuto kroku dala hlavně Národopisná výstava v Praze roku 1895. O jeho založení se zasloužil MUDr. František Půža a jeho bratr Jan, kterým se v roce 1908 podařilo prosadit ustanovení muzejního odboru při městském zastupitelstvu. Jeho předsedou se stal tehdejší starosta města František Niklfeld.

V roce 1920 byl muzejní odbor nahrazen Muzejním spolkem Přibyslav a funkci předsedy vykonával ředitel zdejší školy Alois Vlček. Ale i v této době přetrvával dlouholetý problém – kde získat vhodné prostory pro vystavování a muzeum uvést v život. Okresní správní komise v té době disponovala prostorami přibyslavského zámku. Po jednáních nabídla nejcennější historické místnosti pro národopisnou expozici. Nemalou měrou se o to zasloužil F. Šmirous z Bukové, který stál v čele Okresní správní komise v Přibyslavi. V těchto prostorách a posléze ještě v dalších místnostech, které se uvolnily, sídlilo městské muzeum až do poloviny 70. let 20. století, kdy bylo rozhodnuto celý zámek rekonstruovat a přebudovat na Centrum hasičského hnutí. Tak na dlouhou řadu let ztratilo městské muzeum „střechu nad hlavou“. města. V roce 1998 získalo muzeum prostory ve Starém špitálu, kde sídlilo až do roku 2005. Pak jej potkalo další stěhování – tentokrát na náměstí do Kurfürstova domu.

Informační centrum bylo založeno 3. srpna 1998, které má za úkol poskytovat informační servis nejen návštěvníkům města, ale i občanům a zájemcům o turistiku, historii a přírodní zajímavosti mikroregionu Přibyslavsko.

Soubory ke stažení

O nás

Kontakt

VÍTEJTE NA VYSOČINĚ - Turistický průvodce
Mapa města
Cyklostezka Přibyslav - Sázava
Databáze knih
Podpořil Kraj Vysočina