Jan Otto

narozen: 8. listopadu 1841 v Přibyslavi
zemřel: 29. května 1916 v Praze

Jan Otto se narodil v malém městě na Vysočině - v Přibyslavi. Jeho otec František byl vojenským lékařem - felčarem, který obdržel po ukončení služby právo léčit. V té době již však vycházelo z univerzit stále více graduovaných lékařů, kteří nezůstávali jen ve velkých městech, ale odcházeli i na venkov. Tam se stávali nebezpečnými konkurenty starých lékařských praktiků. Ani František Otto neměl na růžích ustláno, neustále měnil svá působiště,aby uživil svou početnou rodinu. Měl se svou ženou sedm dětí, (dvě z nich zemřeli) a tak nejstarší Jan nemohl ani pomyslet na to, že by šel studovat. Proto byl ve třinácti letech rodiči poslán do Prahy do učení, aby se vyučil kupcem. Mladý Jan však velmi těžce snášel otročinu kupeckého učně. Toužil po lepší službě i životě a uplatnění. Proto z učení zběhl. Nebylo to však pro něj jednoduché. Chytal se různých příležitostí, často vydán ve své osamělosti bídě. Až se konečně ve svých jednadvaceti letech uchytil v tiskárně bratří Grégrů. Tiskařská práce se mu natolik zalíbila, že se stala jeho celoživotním údělem. Díky své vrozené houževnatosti, pevné vůli, schopnostem i spořivosti se poznenáhlu vypracoval na přední úřednické místo. Ale ani to jej příliš neuspokojovalo. Podařilo se mu postupně vnikat mezi pražské měšťany a začal se ohlížet i po nevěstě. Svou životní družku nalezl v Miladě Pospíchalové, dceři zámožného tiskaře, nakladatele a knihkupce Jaroslava Pospíšila. V dubnu roku 1871 převzal tchánovu tiskárnu a zahájil provoz vlastního tiskařského a nakladatelského podniku, který zanedlouho rozšířil i o knihkupectví. Ottův nakladatelský závod sídlil nejprve na Václavském náměstí, od roku 1879 v Jungmannově ulici a od roku 1883 ve vlastním domě na Karlově náměstí.

Ottův nakladatelský plán navazoval na činnost předčasně zemřelého nakladatele Kobera, to je soustředit v sobě, pokud možno, všechny kulturní potřeby národa. V trojici velkých nakladatelů Otto - Vilímek - Topič, kteří na dlouhá léta obsadili přední místa v české knižní produkci, měl J. Otto nejširší a nejlépe promyšlený program. Vydával mnoho časopisů, snažil se  tiknout v překladech díla význačných evropských i domácích spisovatelů. Jeho snahou bylo přiblížit kvalitní  literaturu širokým vrstvám prostřednictvím cenově dostupných svazků Laciné knihovny. Vydával populárně vědecké spisy, cestopisná díla, jazykové slovníky, školní knihy, hudebniny i vysoce odborné publikace. Jeho životním dílem a chloubou se stal osmadvaceti dílný Ottův slovník naučný, vydávaný v letech 1888 - 1909. Na 28 912 stranách přinesl celkem 150 tisíc hesel, na kterých autorsky či redakčně spolupracovalo 1 100 autorů - vědců, novinářů, spisovatelů. Žádný z pozdějších počinů české encyklopediky se Ottovu slovníku nevyrovnal ani rozsahem, ani kvalitou zpracování.

Jeho nakladatelská práce byla doplňována i jeho nesčetnými veřejnými aktivitami. Působil například v Sokole, Umělecké besedě, ve Sboru pro vystavění Národního divadla, ve sboru obecních starších. Z jeho podnětu byla vypravena první pouť Čechů do Kostnice. Díky jeho iniciativě byla založena Československá obchodní akademie. Pracoval ve výkonném výboru výstavy Národopisné, která se konala v roce 1895 v Praze nebo jako předseda Živnostenské banky. Zajímal se aktivně o veškeré dění ve společnosti  až do své smrti. Zemřel v Praze roku 1916.

Jan Otto a Přibyslav 

Rodný dům Jana Otty, který stával na horní části náměstí, se bohužel, do dnešní dnů nedochoval. V roce 1945 v důsledku bombardování vyhořel. nes na jeho místě stojí moderní obytný dům. (žlutý dům v pozadí)

Jan Otto na svoje rodné město nezapomněl. Zajímal se živě o všechny důležité události, které souvisely s tímto krajem a městem. Byl předsedou výboru pro stavbu Žižkova pomníku, který byl v roce 1874 za přítomnosti celé jeho rodiny slavnostně odhalen. Dodnes známá mohyla stojí na místě, kde údajně J. Žižka zemřel nedaleko obce Žižkovo Pole. V roce 1894 daroval knihovně "Dělnická beseda" 70 knih jako základ pro její činnost. V roce 1912 mu byl udělen titul čestný občan města Přibyslav. 

Dnes jej připomíná reliéf v nádvoří Kurfürstova domu od akademického sochaře R. Podrázského.