Profesor ThDr. Jan Filip

narozen: 9. prosince 1911 v Přibyslavi

zemřel: 21. listopadu 1971 v Kratonohách

Přišel na svět do chudé, hluboce věřící rodiny jako pátý, předposlední potomek Františka a Františky Filipových. Jeho otec byl tkalcem, maminka většinou pracovala jako dělnice v zemědělství. Kromě rodiny, v níž vyrůstal měl na formování jeho dětské duše značný vliv též přibyslavský farář děkan P. Alfons Hornek, kterému Jan mnohokrát ministroval při církevních obřadech. Zejména to jej přivedlo k rozhodnutí stát se knězem a sloužit Bohu a lidem jako jeho učitel. Měl mimořádné předpoklady ke studiu. Jeho rodina si však nemohla dovolit synovi školy financovat.Ale díky P. A. Hornekovi se našlo řešení - získal možnost zabezpečit studium mladého hocha ze stálého finančního příspěvku z církevních i jiných zdrojů. Po ukončení přibyslavské obecné školy nastoupil na Arcibiskupské gymnasium s právem veřejnosti v Praze - Bubenči, kde v roce 1931 úspěšně maturoval. Po maturitě odešel do Hradce Králové do biskupského semináře, kde byl v roce 1936 vysvěcen na kněze. Stal se na jeden rok kaplanem v Jičíně a pak necelý rok administrátorem na faře v Nové Vsi nad Popelkou. Další rok sloužil jako kaplan v Kutné Hoře, kde dalších šest let učil na gymnáziu a na temnějším učitelském ústavu. Dále jako profesor působil ve Dvoře Králové, v Jičíně a nebo Náchodě. Další působení jako pedagoga mu však bylo v roce 1950 v důsledku jeho občanských postojů znemožněno a proto byl zařazen do duchovní správy. V roce 1951 se na pět let vrátil na přibyslavskou faru jako administrátor. Ale pak následovalo další stěhování z místa na místo. Působil ve Veliši, v Chlebech, v Letohradě a naposledy 9 let v Kratonohách, kde 21. listopadu 1971 o půl deváté ráno zemřel při oblékání svého mešního roucha. Pohřeb se pak konal 25. listopadu 1971 v jeho rodné Přibyslavi, jak si to vždycky přál.

Profesor ThDr. Jan Filip byl nejen obětavým knězem, ale významným pedagogem,spisovatelem, básníkem, dramatikem a především v široké veřejnosti znám jako vynikající esperantista. zájem o cizí jazyky projevoval již na obecné škole. Kdy se mladičký Jan poprvé s esperantem asi jen těžko zjistíme. V osmnácti letech se však stal hvězdou na esperantském nebi. Sestavil čtyřsetstránkový esperantsko-český slovník, který byl ve velkém nákladu ihned rozebrán. Jeho druhé vydání inicioval jeho mladší bratr Karel, který se stal též knězem a který spolu s Janem sepsal několik divadelních her nebo básnických sbírek. A tady se dostáváme k další lásce profesora J. Filipa - literatuře. Nejenže napsal řadu povídek, básní a divadelních her, které byly zdramatizovány hned po napsání Československým rozhlasem, ale byl i překladatelem, který do esperanta překládal některé hry jiných autorů. A jeho díla zase na oplátku byla přeložena do několika cizích jazyků.

Jan Filip se též vyznačoval vždy pozorným, citlivým a šetrným vztahem k lidem, s nimiž přicházel do styku jako profesor, autor a duchovní. Proto si jej pamětníci velice váží a mají jej rádi až dodnes.